I venku můžeme hodnotit

Učíte venku a potřebujete tuto výuku vyhodnocovat? Chcete posilovat u žáků to, co se daří a dávat zpětnou vazbu k jejich činnosti a výsledkům? Co venku pomáhá žákům na jejich cestě v učení a co pro to může udělat učitel? Jak efektivně hodnotit venku bez červené tužky a známek?

Rádi bychom vám představili hodnocení jako prostředek podporující učení žáků. Venkovní prostředí je venkovní učebnou, která nabízí nepřeberné množství informací podnětů a možností pro každého žáka. Jak ale zacílit na konkrétní výstupy, které chceme u žáků docílit během venkovní lekce? Jak je motivovat k samostatnosti v řešení a zodpovědnosti za své učení? Zkuste venku formativně hodnotit!

Formativní hodnocení může být komplexním rozvíjejícím nástrojem, který zahrnuje nejen hodnocení výsledku, ale také průběhu učení.

Komplexní rozvíjející hodnocení vychází z partnerského vztahu mezi učitelem a žákem. Je to hodnocení, v němž učitel ve spolupráci s žákem/žáky monitorují a pojmenovávají současný stav, porovnávají ho s žádoucím stavem (cíli, kritérii) a s porozuměním ho interpretují, aby společně formulovali a zaváděli taková opatření a osobní cíle, která povedou k jeho/jejich pokroku (Kratochvílová, 2019).

Jak na to?

Využijte zkušeností z tříletého projektu Lipky Cestou vývojového kontinua,  ve kterém si učitelé z prvních a druhých stupňů základních škol osvojili formativní hodnocení. Prostřednictvím jejich výstupů vám představujeme 6 oblastí, kterými vaše formativní hodnocení venku můžete začít!

Jaké formy formativního hodnocení používám ve svých hodinách? Využijte sumáře vybraných forem a vyhodnoťte si svoje aktivity směrem k žákům.

PRÁCE S CÍLI

STANOVENÍ VÝUKOVÉHO CÍLE

Vzdělávacím cílem výuky je kvalitativní změna u jednotlivých žáků, a to v oblasti kognitivní (poznávací), afektivní (postojové) a psychomotorické (praktické, výcvikové). Venkovní prostředí je učebnou s přirozeně se nabízejícími podněty v těchto oblastech, které můžeme k naplnění změn využít. Stejně jako v běžné výuce, i pro venkovní lekci je důležité plánovat jen takové cíle, které jsme schopni v daném čase zvládnout a na konci lekce je s žáky vyhodnotit nebo reflektovat dosažení cíle.

Jak si naplánovat jasný cíl pro venkovní lekci?

JAK ZJISTÍM, JESTLI ŽÁCI DOSÁHLI CÍLE UČENÍ A CO HODNOTIT? 

Podle jakých kritérií zhodnotím dosaženou úroveň znalostí, dovedností a postojů? O jaké výstupy budu žákův posun směrem k cíli opírat? Pro rozvoj osobnosti žáka a jeho učení má daleko hlubší význam průběžné (formativní) hodnocení nežli sumativní. Formativní hodnocení poskytuje žákovi okamžitou zpětnou vazbu, jak se mu při konkrétní činnosti daří a umožňuje usměrňovat jeho činnost v průběhu aktivity.

Výsledky tohoto uvědomění směrem k cíli a případně získání dalších nových znalostí, dovedností a postojů, které venkovní výuka nabízí, můžeme ověřit pomocí reflexe.

Dalším důkazem dosažení stanoveného cíle učení může být konkrétní výstup, který je výsledkem individuální nebo skupinové práce. Výuka v přírodě nabízí využití nejen klasických metod získávání důkazů práce (obrázky, pracovní listy, dotazníky, eseje), ale především nabízí možnosti konkrétních, reálných a hmatatelných výstupů tvořených s pomocí přírody (stavby a tvary z přírodních materiálů, fotografické důkazy výsledků práce, sbírky přírodnin, výrobky) nebo tvořených přírodou (vysazené stromy, vyčištěná řeka, uklizená část krajiny).

PŘÍKLADY VÝUKOVÝCH CÍLŮ

Příklad 1 : Prvouka – Orientace v plánu města (1. ročník): 

• žák se orientuje v plánu města, 
• žák popíše, co je v plánu zakresleno, 
• žák zaznačí trasu do plánu, 
• žák podle zadání nalezne cíl v mapě a s její pomocí k cíli dojde, 
• žák se po městě pohybuje obezřetně, pohybuje se ve skupině, dbá na bezpečnost svou i ostatních. 

Příklad 2 : Dějepis – Středověké město (5.–6. ročník): 

• žák porovná na základě jednoduchého výzkumu v terénu, studia historických map a vlastních odhadů charakter a znečištění řeky Svratky ve středověku a v současnosti.

Zdroj: Venkovní výuka, Metodologie pro výuku venku (Lipka, Brno, 2022)

 » zpět

ZPĚTNÁ VAZBA 

Formativní hodnocení poskytuje žákovi okamžitou zpětnou vazbu, jak se mu při konkrétní činnosti daří a umožňuje usměrňovat jeho činnost v průběhu aktivity.

Předmětem hodnocení by měl být žákův výkon, nikoli jeho osobnost. Kde začít? Přečtěte si zásady poskytování zpětné vazby.

Venku můžeme využívat například tyto typy zpětné vazby:

• práce s chybou,
• posilování toho, co se daří (silné stránky),
• podání zpětné vazby k výstupu/produktu,
• podání zpětné vazby k procesu učení,
• podání zpětné vazby k chování.

Ke zpětné vazbě může docházet od učitele k žákovi, ale zpětnou vazbu může také dávat žák učiteli nebo žáci sobě navzájem. Při zpětné vazbě je velice důležité využívat popisný jazyk. 

Popisný jazyk – jak ho používat? 

Více o tom i s konkrétními ukázkami najdete v dokumentu Popis neohrožuje, hodnocení ano.

DALŠÍ MATERIÁLY V DIGITÁLNÍ PODOBĚ

Tato otevřená databanka materiálů v digitální podobě obsahuje zejména ukázky hodnocení žáků s využitím popisného jazyka, zaměřuje se na hodnocení v rámci různých časových úseků (bezprostřední, týdenní, měsíční, čtvrtletní, pololetní, závěrečné, distanční).

 » zpět

KRITÉRIA HODNOCENÍ

Aby hodnocení žáka bylo konkrétní, umožňovalo žákovi i učiteli sledovat míru jeho rozvoje a bylo co nejméně subjektivní, formulujeme (nejlépe společně s žáky) kritéria hodnocení a to vždy s ohledem na stanovené cíle učení. Takového hodnocení je pak jednoznačné, srozumitelné a objektivní. (Kratochvílová, Systém hodnocení a sebehodnocení žáků, Brno 2011).

Jaká kritéria rozeznáváme?

1. Kritéria pro všeobecné klíčové kompetence (např. spolupráce mezi žáky).
2. Specifické kompetence – očekávané výstupy předmětů (např. psát správně písmena, naučit se kontrole vlastního písemného projevu).
3. Kritérium hodnocení výsledku nebo produktu činnosti (např. plánek svého okolí, trojrozměrný model krajiny, atd.).
4. Kritérium procesu, postupu řešení úkolů (např. jakými kroky žáci dosáhli výsledku činnosti).

 » zpět

SEBEHODNOCENÍ A VRSTEVNICKÉ HODNOCENÍ

Sebehodnocení je hodnocení svěřené žákovi, jehož prostřednictvím sám žák porovnává svůj výkon vzhledem ke stanovenému cíli. Žák porovnává svoje znalosti, dovednosti a postoje v určité etapě svého vzdělávání s žádoucím stavem, aby mohl účinně ovlivňovat a řídit své další učení a rozvoj.

Sebehodnocení (stejně jako učitelovo hodnocení) je prostředkem, ale i cílem vzdělávání.

(Kratochvílová, Systém hodnocení a sebehodnocení žáků, Brno 2011).

JAK A KDE ZAČÍT?

„...Na konci týdne jsme si prohlíželi výsledky své práce a hodnotili, kde se na cestě k cíli nacházejí. To si zaznamenali do knížky, sdělili ostatním, jak se jim dařilo a co by jim dále mohlo pomoci. Na konci měsíce jsme výsledky sumarizovali, sdíleli s rodiči i žáky a hledali další možnosti pro zlepšení.“

(úryvek z rozhovoru s Janou Kratochvílovou, celý článek najdete zde)

CHCETE VIDĚT SEBEHODNOCENÍ ŽÁKA?

• Ukázky písemných sebehodnocení žáka.
• Sebehodnocení jako východisko pro další rozvoj žáků – videoukázky z hodin, které začaly výukou venku a kde se děti na závěr hodnotí.
• Novinová zpráva – videoukázka, kde díky kritériím jsou děti schopny ohodnotit spolužákovu práci.
• Diagnostický rozhovor s žákem – videoukázka, jak může vypadat zpětná vazba od žáka a zda je žák schopen si plánovat vlastní učení.

 » zpět

KOLEGIÁLNÍ PODPORA: Nebuďte v tom sami!

Využijte principů kolegiální podpory.

 » zpět