Koloběh vody v přírodě – pohybová simulační hra

Třída/věk žáků: 1.–3. třída / 6–9 let
Předmět/délka lekce: Prvouka, tělesná výchova / 2x45 min

Pomůcky

• razítka částí koloběhu, příp. vytištěné obrázky,
• lepidla na stanoviště,
• podušky pro razítka,
• podložky na psaní,
• průvodní list pro každého žáka na razítkování,
• označení stanovišť s legendou, kam dál,
• větší házecí kostky podle počtu stanovišť.

Obsah výukové lekce

Tematický blok má za úkol seznámit žáky s podobami vody v krajině, jakým způsobem její podobu může
ovlivnit člověk a jaké to může mít důsledky. Praktickými aktivitami v terénu děti odvodí, jak funguje
koloběh vody v přírodě a jak jeho podobu může změnit člověk.

1. část – Koloběžení

Pohybová venkovní aktivita se stanovišti, náhodné hody kostkou simulují cestu kapky vody v koloběhu
vody v přírodě a určují cestu žáků mezi stanovišti.
Kde všude kolem sebe můžete pozorovat vodu? Víte, jak to s tou vodou vlastně je? Může být tvrdá
nebo naopak lehká jako vánek? Kde se v těch mracích pořád bere a jak to, že oceány nepřetečou?
To nám ukáže tato aktivita.
Cedule stanovišť jsou rozmístěny na stromech v přehledném lese asi 10–15 m od sebe navzájem. Žáci
(představující kapičky vody) dostanou na začátku průvodní list s podložkou, běhají po stanovištích (moře,
mrak, déšť, řeka, jezero, podzemní voda, studánka...), na každém stanovišti si otisknou razítko do plánku
a hodí kostkou, kam jdou dál. Razítko je pro každé stanoviště specifické, takže je z plánku na závěr
poznat, kudy kapička putovala.
Házení kostkou kapku vede vždy tím směrem, který je ve skutečnosti reálný (z moře se může kapka
dostat jenom do mraků, tzn., ať hodí žák jakékoliv číslo, jde do mraků; z mraků může jít na louku, do
jezera, do kaluže atp.). Je potřeba žákům dát dostatek času, aby vyplnili razítky co nejvíce políček, aby
závěrečné hodnocení mělo jasný podklad. Ve zhodnocení žáci sami dedukují, proč se z některých
stanovišť mohlo jít pouze na některá další a některá ne.

Metodické poznámky

Aktivita je náročná na výběr vhodného prostředí, které by alespoň zčásti korespondovalo s názvy
stanovišť. Je zapotřebí rozmístit zalaminované cedule s legendami na stromy v dostatečné vzdálenosti
od sebe, s kostkami a poduškami s razítky. Před hrou žáky pedagog instruuje, že je potřeba dodržovat
pokyny, kam podle hodu kostky jít, aby se na závěr daly vyvodit cesty vody. Na každém stanovišti si děti
musí dát razítko do políček podle čísel. Během hry je potřeba pohybovat se mezi stanovišti a řešit
případné komplikace. Žáci brzy sami pochopí princip a pak již pracují samostatně. Pedagog poté podle
razítek vyhodnotí cesty vody – z moře se může kapka dostat jenom do mraků, vypařuje se; z mraků může
jít na louku, do jezera, do kaluže atp.

Ukázky razítek

2. část – Vliv člověka na koloběh

Žáci samostatně přemýšlí, jaký vliv mohou mít lidé na plynulé putování kapiček mezi jednotlivými
stanovišti, své dedukce sdílí a na závěr svá pozorování v kroužku diskutují.
Žáci mají za úkol vrátit ke stanovištím koloběhové hry a představit si, jak tam kapičky putují. Mají lidé
moc/možnost nějak změnit cestu některé kapičky? (Mladším žákům je lepší napomoci jednoduchým
příkladem.) Žáci mohou ve skupinkách chvíli diskutovat a pak pojmenovat stanoviště, kde si myslí, že lze
změnu udělat. Potom všichni vytvoří kruh a představí ostatním svoje myšlenky.

Metodické poznámky

Mladší žáci již v tuto chvíli mohou být unaveni běháním mezi stanovišti, trvá u nich déle i vysvětlení
pravidel a vyvození zákonitostí putování vody v přírodě, pak je vhodnější zpětnou vazbu a dedukci o vlivu
člověka nechat např. po návratu do třídy.

 
Závěrečné review:
Po této činnosti následuje v kroužku review. Žáci odpovídají na otázky:

• Co se mi na aktivitě dnes nejvíc líbilo?
• Co jsme nového zjistili o tématu?
• Dařilo se nám dodržovat pravidla?
• Co udělat příště jinak, aby to bylo lepší?

Co se žáci v hodině naučili? (výukový cíl venkovní lekce)

Žáci popsali, jakým způsobem putuje voda v přírodě a kde ji může ovlivnit člověk.