Bádejme venku

Badatelské učení

 je metoda, která je ve venkovním prostředí osvědčená u mnoha učitelů a žáků. Využívá přirozenou motivaci a aktivitu žáků, podporuje jejich spolupráci, komunikaci a kritické myšlení. Žáci mohou vybádat, např. kolik uměleckých slohů najdou ve svém městě, jakými znaky se liší různé druhy hub v blízkém lese nebo jak velký je provoz aut v okolí školy. Metodu tedy lze uplatnit takřka ve všech předmětech a rozmanitých prostředích.

Není tajemstvím, že děti přirozeně rády objevují a zkoumají nové věci, místa a jevy a od mala nás tak zahrnují otázkami typu: Tati, kdy už tam budeme? A mami, čeho je víc, lidí nebo zvířat? A proč? Všichni to známe, ale ne všichni tuto výhodu přirozené zvídavosti dětí ve škole efektivně využíváme.

Jaké nám bádání dává příležitosti?

Umožníme žákům ve škole hledat odpovědi na otázky, které je zajímají, provázíme je a podporujeme je v řešení. Můžeme k tomu využít různé přístupy problémové výuky a aktivní metody učení jako pozorování, pokusy, kritická práce s informacemi aj. Mezi osvědčené metodické přístupy patří badatelsky orientované vyučování – BOV (více na www.badatele.cz), které se opírá o postupy, kterými pracuje věda.

Badatelství tedy využívá problémové situace, které v žácích vzbuzují potřebu zjistit, jak věci v prostředí, kde žijí, fungují. Výsledkem je, že žáci

• kladou otázky,
• formulují hypotézy,
• plánují postup jejich ověření,
• provádějí pokusy,
• vyhledávají a třídí informace,
• vyhodnocují výsledky,
• formulují závěry, které nakonec prezentují před ostatními,
• zjištěné výsledky mohou následně využít k aktivnímu jednání, například k ochraně životního prostředí nebo pro rozvoj komunity.

Témata a otázky může do výuky přinášet učitel, nebo je bádání otevřené a žáci se učí sami formulovat otázky a problémy, které je zajímají. Badatelské učení tak může být řízeno jak žákem, tak učitelem, hlavní rolí učitele ale zůstává především provázení výukou a podpora žáků.

O badatelství, jeho krocích, roli učitele a rozvíjených kompetencích žáka se dozvíte v našich metodických materiálech:

Venkovní výuka – metodika pro učení přírodou vede krok za krokem k poznávání přírody přímo v přírodě. Je sestavena z pěti kroků, které na sebe pevně navazují – evokace, senzitivita a prožitek, bádání, hledání souvislostí a reflexe. Jejím cílem je umožnit žákům učit se ve venkovním prostředí a zvýšit tak smysluplnost a propojenost informací školní výuky.

Tento metodický přístup rozvíjí a prohlubuje vztah žáků k místům, v nichž žijí, využívá venkovní prostředí jako prostředek k porozumění, vnímání a hodnocení ekologických a environmentálních souvislostí. Každý cyklus venkovní výuky může být zaměřený na jiné téma (poznání jiného ekosystému), avšak vždy zahrnuje všechny tyto výše uvedené kroky.

Metodika pro učení přírodou přináší příležitost pro spolupráci žáků, výhodu v podobě vzbuzení vnitřního zájmu žáka o poznání, umožňuje dětem přijmout spoluzodpovědnost za vzdělávací proces a hlavně přináší velké množství nových poznatků, dovedností a zkušeností spojených s reálným světem. Je doporučena pro 4.–7. třídu ZŠ.

Metodika vychází z konstruktivismu a souvislostního učení, které kladou důraz na myšlení a jednání v souvislostech. Při venkovní výuce žák aktivně bádá a výsledky svých výzkumů využívá k učení. Provázání s konkrétním místem v relativně blízkém okolí školy a s principy místně zakotveného učení umožňuje posilovat vazbu k místu a propojenost výuky s aktuálními místními tématy. V případě Venkovní výuky se ovšem primárně nepracuje s potřebami místní komunity ani aktivními proměnami místa. 

Venkovní výuka – metodologie pro dlouhodobou a pravidelnou výuku venku představuje venkovní výuku jako novou didaktickou koncepci vyučování, ukotvuje pojem venkovní výuky mezi pedagogickými přístupy a obsahuje také ukázky praktických příkladů přímo od učitelů.