Průzkum biotopů – terénní výzkum

Třída/věk žáků: 9. třída, SŠ / 14–16 let
Předmět/délka lekce: Biologie/1x45 min

Pomůcky

• motivační příběh,
• pracovní listy Entomologické bádání,
• tužky,
• obrázky A4 biotopů lesa, louky a lesního lemu

Obsah výukové lekce

Při této aktivitě jsou na skupinu cca 30 žáků potřeba ideálně 2 pedagogové. Každý pedagog se věnuje
jedné skupině. Najde si se svou skupinou klidné místo, kde se společně usadí. Mohou si lehnout a zavřít
oči. Pedagog je upozorní na to, aby pozorně poslouchali, že jim přečte příběh.

Možný scénář
Čeká vás průzkum biotopů. Než se do něj pustíme, pohodlně se usaďte, zavřete si oči a pozorně
poslouchejte. Uslyšíte příběh o tom, jaké by to bylo probudit se jako hmyz.
Když jsem jednou usnul
Byl to divný sen. Hřeje mě slunce. Nechávám se unášet vánkem a jen jemně mávám křídly. Užívám si tu
volnost. Cítím vůně, velmi intenzivně, až si říkám, jestli je to vůbec možné. Ta sladkost ve vzduchu.
Najednou si uvědomím, že mám hlad, obrovský. Kdy jsem vůbec naposledy jedl? Dosedám na květinu.
Rozvinu sosák a nasávám slaďoučkou šťávu. To je úleva. Houpu se v rytmu vanoucího větru. Je mi
krásně. Vidím, že na louce to dnes žije. Kolem mě poletují pracovité včely, nechápu, kde berou tolik
energie. Jsou tak neúnavné. Sem tam mi nad hlavou prolétnou modročerné vážky, na své poměry se
dnes chovají nemotorně. Musely se před chvílí vykuklit na okraji nedalekého rybníka. Pozoruji rostlinu,
na kterou jsem dosedl. Nejsem tu sám.
Pode mnou v trávě leze brouk. Nadechnu se. Co se to stalo? Vše se změnilo. Stávám se tím broukem,
kterého jsem před chvílí viděl z výšky. Znenadání cítím, jak se valím po zemi a před sebou tlačím
obrovskou zapáchající kouli. Dnes už mě nic nepřekvapí. Moje tělo je pevné a silné. S lehkostí dokážu
před sebou tlačit tu odpornou kutálející se věc. Prodírám se travnatým pásem ohraničujícím louku. Toto
místo je příjemné. Poskytuje mi dočasné útočiště a je odsud blízko do lesa i na louku. Přemýšlím nad
tím, že tu chvilku spočinu.
Odpočatý pomalým krokem vlézám do lesa. Cítím vůni jehličí. Je to tu úplně jiné než na louce. Užívám si
chládku a závětří. Něco mi říká, že zde mám svůj úkryt. Připadá mi to tu hrozně povědomé. Najednou
vím, kam mířím. K pařezu. Už vidím vstup do své chodbičky. Cestu mi zkříží mnohonožka. Zamyslím se
nad tím, jaké by to bylo být v její kůži. Hned na to se začnu cítit jinak. Tělo se mi vlní a drží na spoustě
malých nožiček. To je rychlost. Jsem z toho paf. Uháním po lese, pod desítkami nožiček mi skoro
neslyšitelně šustí listí, překonávám kameny, klacíky a zalézám pod ztrouchnivělou kůru. Tam je mi
nejlíp. Zde se cítím v bezpečí.

Po přečtení příběhu s žáky pedagog diskutuje nad obsahem příběhu. Klade otázky, např.:

• Kde se vám líbilo nejvíc?
• Jaké to byl pocit být v kůži hmyzu?
• Byly situace, kdy jste se cítili ohroženě/bezpečně? Proč?

Poté návodnými otázkami přivádí žáky k vysvětlení pojmu biotop.
Následně pedagog rozmístí v blízkém okolí obrázky biotopů – louka, les a lesní lem (podle počtu žáků lze
obrázků přidat či ubrat, dát některé obrázky 2x). Podle svých preferencí si každý žák sám za sebe stoupne
k obrázku biotopu, který by chtěl zkoumat. U každého obrázku mohou stát minimálně 3 žáci, maximálně
5 žáků. Tímto způsobem se žáci rozdělí do menších skupin po 3–5 žácích.

Skupinky žáků obdrží od pedagoga pracovní listy. Žáci půjdou nyní svůj vybraný biotop prozkoumávat.
K průzkumu využijí tabulku v pracovním listě. S tabulkou pracují tak, že hledají přítomnost určitého jevu.
Pokud je přítomný – udělají „fajfku“, pokud ne – udělají křížek. Pedagog předem vysvětlí pojmy
(hrabanka, terénní deprese) a upozorní, že něco se může projevit v jiné části dne (oslunění, stín) nebo
v jiné části roku (probíhá kosení). Zadá čas a signál k návratu (čas je 5 min).

Po návratu proběhne zhodnocení jejich průzkumu a prezentace ostatním skupinám. Pedagog se zeptá,
jestli platí, že čím víc „fajfek“, tím větší druhové bohatství. Žáci se pokusí odhadnout, který biotop je
podle jejich názorů na druhy nejbohatší. Na tuto lekci může navazovat lekce praktického terénního
odchytu.

Metodické poznámky
Před praktickou částí – průzkumem biotopu – je třeba žáky poučit o bezpečnosti pohybu v terénu.
Při stanovení hypotézy je lépe uvádět početní rozptyl druhů než konkrétní číslo. Např. V biotopu lesa se
nám podaří objevit více než 10 druhů živočichů. Na biotopu louky nalezneme 20–30 druhů živočichů.

Informační podklad
Biotop – neboli stanoviště – je biotické (živé) i abiotické (neživé) prostředí, ovlivněné a pozměněné
živou složkou přírody – biotou. Lze ho chápat jako společné prostředí určitých složek biocenózy, tedy
soubor všech vlivů, které vytvářejí životní prostředí všech zde žijících organismů.1
Hrabanka je ulehlá lesní vrstva z napadaného listí nebo jehličí.
Lemová společenstva (tzv. ekotony) – Okraje či rozhraní jednotlivých krajinných plošek tvoří linie kontaktu, které mohou vytvářet různě široké pásy rozmanitého složení i vlastností. Tato přechodová společenstva jsou podmíněna vlivem okrajového efektu, jenž přináší kolísání množství dopadajícího světla, teploty, rychlosti větru a vlhkosti. Mají významnou úlohu při výměně látek mezi sousedními společenstvy. Vyvíjí se zde více rozmanitějších rostlinných i živočišných společenstev než ve středu sousedních ploch.

Co se žáci v hodině naučili? (výukový cíl venkovní lekce)

Žáci stanovili hypotézu – předpoklad počtu druhů, které se podaří nalézt v biotopu, odůvodnili
svůj předpoklad. Prozkoumali prostředí biotopu a vyplnili tabulku vlastností biotopu v pracovním
listu. Zpracovali získané poznatky do předem stanovené podoby a prezentovali je ostatním
skupinám.